Skanzen Kostroma

Skanzeny jsou specializované národopisné muzejní expozice nacházející se pod širým nebem. Jedná se o vědecké instituce, jež odbornou formou interpretují a uchovávají lidovou kulturu formou ve volné přírodě. Podávají tak komplexní obraz místní lidové kultury.
Termín skanzen je původem ze Stockholmu, z nejstaršího muzea v přírodě na světě, které bylo založeno již v roce 1891. Slovo „skanzen“ je místním názvem a znamená „hradby“.

V případě skanzenů nejde o pouhé vitríny a exponáty, ale především o ukázku aktivní činnosti, jako na příklad venkovské kovárny, kde aktivně pracují kováři, dobově zařízené hospody či přadleny.  
Kostroma se nachází východně od Moskvy, poblíž Volhy a má zhruba 270 tisíc obyvatel. Město bylo založeno v roce 1152 Jurijem Dolgorukým a zhruba o dvě stě let později se stalo součástí Moskevského knížectví. Dnes se jedná o správní centrum stejnojmenné Kostromské oblasti. Počátkem šedesátých let 20. století zde vznikl u stěny Ipatijevského kláštera na břehu řeky Kostromy skanzen místní lidové dřevěné architektury.

Prvními stavbami skanzenu Kostroma byly dřevěné kostelíky ze zatopené oblasti Gorkovské přehrady.  Jedním z tamějších nejkrásnějších je kostelík Proměnění Páně z 18. století, jenž je sroubený z četných borovic. Když v minulosti probíhaly na řece Volze povodně, proměnil se tento kostelík v podstatě v plovoucí vor a celá stavba přečkala celé toto období převážně bez úhony. Další stavbou je kostel Bohorodičky z vesnice Cholm, datovaný rokem 1552, který byl srouben bratry Karpem a Papilem.
Z vesnic Věži, Šody Miskovo, Spas, Žarki bylo dále do skanzenu přepraveno množství původních domů, seníků, kůlen a dalších lidových staveb.

Řadu turistů stavby uchvátí nejen svými vyřezávanými okny a okenicemi. Tradičním řemeslnictvím, které do dnes nezaniklo a stojí za zhlédnutí.